Takže se konečně zabydluju na svém novém ideaPadu Y570, o němž bych i napsal, jak moc je awesome, kdyby každý stisk klávesy tak strašně nevrzal. jak jsem řek Ayuku, je to jako kdyby celá mašina byla nacpaná mikromorčátkama, který kvíknou pokaždý když stisknu cokoli. Awwrgh!
Anywho, namlátil jsem do mašiny starý dobrý Risen (ještě mám rozjednané účty s inkvizicí, za kterou jedinou jsem to nedohrál) a užíval si hru se všema detailama. Ale v sobotu mi Ayuku dala Gothic3 Questpaket4 a verzi se kterou šel dohromady, takže po dobrodružné instalaci (kdy jsem chvíli hrál verzi s českými názvy, kde ale nefungovala diakritika; o tom ještě hodím slovo později) můžu pařit obě hry od Piraní.
Risen vzniknul po Gothic3. Mně od začátku deptal tím, že se z většiny odehrává pod zemí (ahoj, klaustrofobie!) ale zase jeho svět byl nádherný a nesekal se tolik jako Gotík. Taky má výborně zpracovanou hudbu, explore i combat je v lokacích stejná, liší se jen bubny (extrémem je soutěž "najdi 2 rozdíly mezi hudbami pro Gyrger Island"). AI společníků je solidní, příšer po mém posledním střetnutí se třemi vlky taky...
Zmínil jsem se o tom, že si můžete povolat kostlivce jménem Fred?
První věc kterou mě návrat ke Gotíkovi odrovnal (hned po grafice, kterou jsem na milášškovi zase vyhnal do maxima... a nic se nestalo, nikde žádná tráva, nic) byl souboj. V aréně jsem si z Risena odnes obranuobranuobranu úskok útok! Tady jen porát mačkam pravý myšítko.
Dobrá věc na Gotíkovi je, že můžete odlákat část nepřátel někam a tam je znnn..abít v klidu. Občas to totálně nedává smysl, hlavně u lidí, ale meh. Risen? Křivě kouknete na jednu myš a jdou vás sežrat mrchy z půlky mapy. A co myši, i blbý můry se slítnou!
Inu, momentálně hraju Gothic, a to pro větší a bohatější svět, který můžu prakticky neomezeně prozkoumávat polymorfnutý za nějakou potvoru. Hlavně dokud nenatankuju nějakou hlídku. On vůbec ten QP je v tomhle hustej, člověk se zapomene převlíct a sesypou se na něj spojenci. V tom... špatném slova smyslu.
Samozřejmě se taky snažím pracovat, ale tak nějak to za mnoho nestojí. Umělecká krize na všech frontách.
A teď bonus: poznejte příšery z Gotíka3!
__havec, D_mon, Divo__k, D_ln_ _erv, Ch_apavec, Je_t_r, Kr_va, Mrcho_rout, P_se_n_ _erv, P___era, Sk_et_ pes, Smr__k.
pondělí 31. října 2011
pondělí 24. října 2011
Uvozovky v MS Word 2007
Na Vistách běžel můj slavný studentský Word 2007 jako na drátkách. Na sedmičkách se úžasným způsobem vysekal. Jak? Nějaká neznámá síla mu bránila přeformátovat anglické uvozovky "" na české „“. Co na to internet? Používejte klávesovou zkratku Alt + (nějaké čtyřmístné číslo). "OMG takovej porod kvůli uvozovkám?" jsem si řek (a ne, tady na blogu ať jsou uvozovky jaké chtějí, předělávat je nebudu.)
Toliko řečeno, Word umožňuje definovat vlastní, jednodušší, klávesové zkratky. Jen se předem vystříhejte klávesy Alt, která spouští klávesovou navigaci nástrojové lišty. To, a v defaultním fontu Calibri se mi pro všechno svaté nepodařilo najít českou uzavírací uvozovku. Takže jakže jsem to dokázal?
Jak naučit Word2007 psát české uvozovky, aniž byste se u toho museli zbláznit:
Krok 1: Najděte nějaký způsob, jak tyto uvozovky do Wordu nakopírovat. Nejlepší je mít možnost kopírovat z dokumentu, kde fungovaly (naštěstí jsem takový měl) nebo je najít v mapě znaků, což je občas docela dobrodružství.
Krok 2: Dejte Vložit > Symbol > Další symboly ...
Krok 3: Otevřete Automatické opravy ... kde do seznamu "Nahrazovat během psaní" napíšete Nahrazovat: "" Za: (a sem vložte nakopírované české uvozovky.) OK!
Nevýhoda je, že musíte nejdřív napsat oboje uvozovky, pak do nich nacouvat a psát, ale já jsem na přesně tohle zvyklý z dob programování HTML, takže žádný problém. Navíc pokud po opravě zmáčknete backspace, máte zas anglické uvozovky, kdybyste náhodou chtěli anglický text...
Jistě, je to pracné, ale funkční. Jinak pokud by někdo věděl, jak celý tenhle postup přeskočit a prostě vysvětlit Wordu že k jazyku čeština patří české uvozovky (ta možnost tu určitě je, však pod Vistama jí uměl, mrcha jedna), podělte se.)
EDIT: MOŽNOSTI AUTOMATICKÝCH OPRAV.
Buď jsem blbej, nebo slepej, nebo obojí >.<
Toliko řečeno, Word umožňuje definovat vlastní, jednodušší, klávesové zkratky. Jen se předem vystříhejte klávesy Alt, která spouští klávesovou navigaci nástrojové lišty. To, a v defaultním fontu Calibri se mi pro všechno svaté nepodařilo najít českou uzavírací uvozovku. Takže jakže jsem to dokázal?
Jak naučit Word2007 psát české uvozovky, aniž byste se u toho museli zbláznit:
Krok 1: Najděte nějaký způsob, jak tyto uvozovky do Wordu nakopírovat. Nejlepší je mít možnost kopírovat z dokumentu, kde fungovaly (naštěstí jsem takový měl) nebo je najít v mapě znaků, což je občas docela dobrodružství.
Krok 2: Dejte Vložit > Symbol > Další symboly ...
Krok 3: Otevřete Automatické opravy ... kde do seznamu "Nahrazovat během psaní" napíšete Nahrazovat: "" Za: (a sem vložte nakopírované české uvozovky.) OK!
Nevýhoda je, že musíte nejdřív napsat oboje uvozovky, pak do nich nacouvat a psát, ale já jsem na přesně tohle zvyklý z dob programování HTML, takže žádný problém. Navíc pokud po opravě zmáčknete backspace, máte zas anglické uvozovky, kdybyste náhodou chtěli anglický text...
Jistě, je to pracné, ale funkční. Jinak pokud by někdo věděl, jak celý tenhle postup přeskočit a prostě vysvětlit Wordu že k jazyku čeština patří české uvozovky (ta možnost tu určitě je, však pod Vistama jí uměl, mrcha jedna), podělte se.)
EDIT: MOŽNOSTI AUTOMATICKÝCH OPRAV.
Buď jsem blbej, nebo slepej, nebo obojí >.<
čtvrtek 20. října 2011
Rekurentní noční můra
Měli jste někdy sen, který se opakoval? Kdy a jak často to bylo? byl dobrý nebo zlý? Zůstal, nebo zmizel?
Jako malý jsem měl často sen, že si hrajeme na "osmnáctce" na houpačce, ale kdokoli z ní seskočí, toho pohltí země. Byl to děsnej sen a opakoval se často. Pak zmizel, a touhle dobou už je "osmnáctka" soukromý pozemek. Asi loni jsem měl jeden co se opakoval celkem dvakrát. Vim že ani ten nebyl příjemnej, ale už si ho nepamatuju; jestli se zase objeví, asi ho poznám, though.
Nu a ten dnešní, to bylo něco extra. Šel jsem po cestě ze Šabiny do Dasnic, po té části co vede prakticky po břehu řeky. Začínalo zrovna pršet, tak jsem se otočil a běžel domů, abych nezmoknul. Než jsem vběhnul na lávku (se kterou mám ve snech velmi špatné zkušenosti), ujistil jsem se, že se mi to nezdá, zaměřením na různé detaily. Byly na svém místě, tak jsem běžel dál. A když jsem dobíhal k našemu domu, vyřítilo se na mě něco, co nejlépe ukážu obrázkem: ilustrací karty Moonmist.
Dnes odpoledne bylo celkem hezky, tak jsem vyjel do Kynšperka zařídit nějaké kopírování a nákupy. Když jsem se vracel, už v posledním úseku podél řeky, začalo pršet.
Ty kruhy na kalužích jsem POZNAL.
Nechtěl jsem se přesvědčovat jestli to je sen nebo není, protože bych se akorát přiblížil originálu. Jediné co mě uklidňovalo hned od začátku bylo, že jsem na rozdíl od snu neběžel pěšky, ale jel na kole.
Jinak všecko sedělo až do děsivého detailu.
Nu, ale nic mě nesežralo, jináč bych tady neseděl a nepsal. Teď mám PBB, takže logout. A zas někdy příště.
Jako malý jsem měl často sen, že si hrajeme na "osmnáctce" na houpačce, ale kdokoli z ní seskočí, toho pohltí země. Byl to děsnej sen a opakoval se často. Pak zmizel, a touhle dobou už je "osmnáctka" soukromý pozemek. Asi loni jsem měl jeden co se opakoval celkem dvakrát. Vim že ani ten nebyl příjemnej, ale už si ho nepamatuju; jestli se zase objeví, asi ho poznám, though.
Nu a ten dnešní, to bylo něco extra. Šel jsem po cestě ze Šabiny do Dasnic, po té části co vede prakticky po břehu řeky. Začínalo zrovna pršet, tak jsem se otočil a běžel domů, abych nezmoknul. Než jsem vběhnul na lávku (se kterou mám ve snech velmi špatné zkušenosti), ujistil jsem se, že se mi to nezdá, zaměřením na různé detaily. Byly na svém místě, tak jsem běžel dál. A když jsem dobíhal k našemu domu, vyřítilo se na mě něco, co nejlépe ukážu obrázkem: ilustrací karty Moonmist.
Dnes odpoledne bylo celkem hezky, tak jsem vyjel do Kynšperka zařídit nějaké kopírování a nákupy. Když jsem se vracel, už v posledním úseku podél řeky, začalo pršet.
Ty kruhy na kalužích jsem POZNAL.
Nechtěl jsem se přesvědčovat jestli to je sen nebo není, protože bych se akorát přiblížil originálu. Jediné co mě uklidňovalo hned od začátku bylo, že jsem na rozdíl od snu neběžel pěšky, ale jel na kole.
Jinak všecko sedělo až do děsivého detailu.
Nu, ale nic mě nesežralo, jináč bych tady neseděl a nepsal. Teď mám PBB, takže logout. A zas někdy příště.
středa 19. října 2011
Tolik moc věcí, tak málo času
Já mám vlastně času dost. Spoustu v porovnání s časem, kdy jsem chodil do školy. Na výuku, tedy. Dneska jsem úspěšně zavraždil půl dne instalací nového kompu, trháním si vlasů z různých blbin (třeba nefunkčnosti Gothic3 QuestPaketu 4, uuu, musim někde sehnat anglickou verzi). Jenže těch věcí co chci dělat je bezpočet. Něco jde dobře i v posteli, třeba vymýšlení nápadů do D&D (nebo diplomky!), ale kvůli jiným věcem se zas čék potřebuje pohybovat, prohrabávat knihami nebo zírat do kompu, páč tu věc má jen v PDFku (ahoj, DM for dummies).
A považte, kolik věcí nedělám! Už nechodím ven se psem (protože sehnat sousedy s klíčema je lehce nemožné), nemluvím s lidma (hlavně proto, že lidi nemluví se mnou), neuklízím (ale chystám se k tomu už asi 14 dní). A přesto den přijde a odejde, jako bych se ho netýkal. Možná je to tím dřívějším nástupem tmy, možná tím že prostě zahučím do svého světa. Možná jsem taky schizofrenik a většinu dne dělám věci o kterých nevím.
Nicméně se začínám velmi zvolna orientovat směrem, kdy budu mít zas věci k činnosti. V pololetí snad přeberu Magicový klub v Soku, do feedsů jsem si přiškrábnul metodický portál RVP. V mých myšlenkách už se zase jednou vyskytuje učení... a ještě pořád se ho neděsím, snad ne k vlastní smůle.
Zajímalo by mě, kde PAK vemu čas. Až přijdu z práce a začnu mlátit hřebíky do písemek, a do toho sháním další a další věci a činnosti co vyžadují pozornost. Vyplatí se mi být nejlínějším workoholikem široko daleko? Ať už to bude jakkoli, určitě najdu nějaký čas k tomu, abych o tom zas někdy poreferoval :)
A považte, kolik věcí nedělám! Už nechodím ven se psem (protože sehnat sousedy s klíčema je lehce nemožné), nemluvím s lidma (hlavně proto, že lidi nemluví se mnou), neuklízím (ale chystám se k tomu už asi 14 dní). A přesto den přijde a odejde, jako bych se ho netýkal. Možná je to tím dřívějším nástupem tmy, možná tím že prostě zahučím do svého světa. Možná jsem taky schizofrenik a většinu dne dělám věci o kterých nevím.
Nicméně se začínám velmi zvolna orientovat směrem, kdy budu mít zas věci k činnosti. V pololetí snad přeberu Magicový klub v Soku, do feedsů jsem si přiškrábnul metodický portál RVP. V mých myšlenkách už se zase jednou vyskytuje učení... a ještě pořád se ho neděsím, snad ne k vlastní smůle.
Zajímalo by mě, kde PAK vemu čas. Až přijdu z práce a začnu mlátit hřebíky do písemek, a do toho sháním další a další věci a činnosti co vyžadují pozornost. Vyplatí se mi být nejlínějším workoholikem široko daleko? Ať už to bude jakkoli, určitě najdu nějaký čas k tomu, abych o tom zas někdy poreferoval :)
sobota 15. října 2011
Různé formy magie
Možná vám to přijde směšné, ale i já, ortodoxní přírodovědec, jsem si kdysi pořídil knížku o magii. A zatímco teď už na ten druh nevěřím, stejně jako nevěřím na kouzla stylu Harry Potter, je tu ještě ta věc které se někdy říká štěstí a smůla, jindy pravděpodobnost a statistika. Jsem matematik a s trochou štěstí opráším znalosti permutací nebo Studentova T-testu, ale stejně tak nikdo nemůže dokázat existenci či neexistenci jakéhosi nadvlivu, který může, ale nemusí ovlivnit co mám dnes na sobě a v jaké poloze byl ráno můj plyšák (což je DOBRÁ věštící metoda, btw.)
Existuje matematický vtip "v Boha věřím, až na izomorfismus." Což je jeden z vtipů, které nechápu. Proto věřím bez výhrad.
Další formou magie je Magic. Dneska jsem konečně naproxoval nový balík "Školní výlet," což je v podstatě levný odvar Melira Rocku, který umí na třech kartách vygenerovat nekonečné životy. Tuhle část jsem si zachoval, ale stejně tak je tam pár šíleností, od Puppeteer Clique po Day of Judgment (který školní výlet není Day of Judgment, to mi řekněte.)
Spousta karet při tom dostala své školně-výletové přezdívky. Přirozeně Melira je teď Paní Ředitelka, Viscera Seer Profesor Biologie a Kitchen Finks říkám Tercie (a.k.a. Medvídci.) Exkurze se konají na Blasting Station, Carnage Altar (je vidět, že mám své Terciány strašně rád X), nebo do Gavony Township. Samozřejmostí jsou také činnosti se školním výletem spojené, které zahrnují všechno možné od Travel Preparations přes Make a Wish po Unburial Rites (kdyby náhodou něco skolilo Paní Ředitelku.)
Je to jedno z kouzel Magicu, vymýšlet balíky které fungují a zároveň jsou nějak zajímavé. Říká se jim obecně Fun decky a když proti nim hrajete, většinou máte chuť si vyrvat vlasy. To aspoň platí pro můj "fun deck" jménem "Sweet Dreams." A Šrot. Tam se opravdu bavím jenom já.
Magie bují i v další hře kolem které obsesím, tedy D&D. Konečně jsem dostal do hlavy kompletní obraz závěrečného boje bandy v Pyramidě stínů a jestli to nebude epické, sním svůj DMovský klobouk (ti kdo myslí, že bych nejdřív nějaký měl mít, nechť mi ho vyrobí.)
Zajímavější je ale Qos, nový svět pro který navrhuji i nový herní systém (založený na D&D deskovkách a ČPH). Prakticky všechno co tam člověk udělá je nějakým způsobem magicky zdokonalené skrz jednoho z teď-už-pěti patronů (patronka smrti a stínu emigrovala).
To je to nejkouzelnější ze všeho: myšlení. Možná spousta chemických reakcí ve správný čas na správném místě, ale rozumí tomu někdo? Ne. Stejně tak to může bejt magie. Vymejšlím karetní komba a nové světy, číselné modely a geometrické hračky do diplomky, stejně jako plánuju úklid pokoje a složení večeře. Je to velmi okouzlující zážitek :)
P.S: Všechno nejlepší k svátku Lapy, Terce a bývalému-mně :)
Existuje matematický vtip "v Boha věřím, až na izomorfismus." Což je jeden z vtipů, které nechápu. Proto věřím bez výhrad.
Další formou magie je Magic. Dneska jsem konečně naproxoval nový balík "Školní výlet," což je v podstatě levný odvar Melira Rocku, který umí na třech kartách vygenerovat nekonečné životy. Tuhle část jsem si zachoval, ale stejně tak je tam pár šíleností, od Puppeteer Clique po Day of Judgment (který školní výlet není Day of Judgment, to mi řekněte.)
Spousta karet při tom dostala své školně-výletové přezdívky. Přirozeně Melira je teď Paní Ředitelka, Viscera Seer Profesor Biologie a Kitchen Finks říkám Tercie (a.k.a. Medvídci.) Exkurze se konají na Blasting Station, Carnage Altar (je vidět, že mám své Terciány strašně rád X), nebo do Gavony Township. Samozřejmostí jsou také činnosti se školním výletem spojené, které zahrnují všechno možné od Travel Preparations přes Make a Wish po Unburial Rites (kdyby náhodou něco skolilo Paní Ředitelku.)
Je to jedno z kouzel Magicu, vymýšlet balíky které fungují a zároveň jsou nějak zajímavé. Říká se jim obecně Fun decky a když proti nim hrajete, většinou máte chuť si vyrvat vlasy. To aspoň platí pro můj "fun deck" jménem "Sweet Dreams." A Šrot. Tam se opravdu bavím jenom já.
Magie bují i v další hře kolem které obsesím, tedy D&D. Konečně jsem dostal do hlavy kompletní obraz závěrečného boje bandy v Pyramidě stínů a jestli to nebude epické, sním svůj DMovský klobouk (ti kdo myslí, že bych nejdřív nějaký měl mít, nechť mi ho vyrobí.)
Zajímavější je ale Qos, nový svět pro který navrhuji i nový herní systém (založený na D&D deskovkách a ČPH). Prakticky všechno co tam člověk udělá je nějakým způsobem magicky zdokonalené skrz jednoho z teď-už-pěti patronů (patronka smrti a stínu emigrovala).
To je to nejkouzelnější ze všeho: myšlení. Možná spousta chemických reakcí ve správný čas na správném místě, ale rozumí tomu někdo? Ne. Stejně tak to může bejt magie. Vymejšlím karetní komba a nové světy, číselné modely a geometrické hračky do diplomky, stejně jako plánuju úklid pokoje a složení večeře. Je to velmi okouzlující zážitek :)
P.S: Všechno nejlepší k svátku Lapy, Terce a bývalému-mně :)
úterý 11. října 2011
Rule of Cool
Vláda či pravidlo? Já bych řekl, že to druhé. Termín z divadla v poslední době prosáknul do RPG teorie tolik, že jsem se o něm dozvěděl i já. Byla z toho láska na první pohled, asi taková, jako si přečtete popis nějakého bišíka a okamžitě ho zbožňujete. A jako taková narazila na jistá... praktická úskalí.
O čem to vlastně je: dle definice jde o tendenci diváka odpustit jisté odchylky od realističnosti jestliže je něco dostatečně "husté." Do RPG se to překládá tak, že hráči/postavě by mělo projít vše co je dostatečně husté. Problém je v hladině hustoty: kdy přesně je něco dost husté? A kdy už to pomalu přechází do prattchettovského "šance je milion ku jedné, to prostě musí vyjít!"
Na tohle téma bych se dovedl vykecávat dlouho, ale teď zrovna mi jde o jiný aspekt, který má kupodivu co k dočinění s původním využitím "rule of cool" a nastavením této hladiny. Jde o seriál Wolf's Rain, který přestože nijak nerajcuje mojí zvrhlejší stránku patří k mým nejoblíbenějším anime. Pro strhující setting a děj jsem byl ochoten mu velkoryse prominout "gumídkovské" skákačky, které mě jinak u čehokoli, co mám brát vážně, drásají nervy.
A pak jsem si usmyslel, že by se to mohlo líbit i mamce. Ach, jak já se seknul. Při vší své úžasnosti nezvládla první 3 díly (takový pilot) přitáhnout její pozornost, natož jí udržet. Dobře, skousla skutečnost že je to anime, ale to skákání jí zničilo.
A teď zpátky k RPG: hrdina skočí 10 metrů a v letu usekne drakovi hlavu. Je to husté? SAKRA JO! Kdo hrál Dragon Age a netetelil se blahem nad scénama kde hrdina popravoval ogry je sám ogr (bych řekl, ale nechci urazit nikoho nad 173 cm.)
Ze zmatenosti článku jasně vidíte, jakému vnitřnímu konfliktu čelím: jak můžu jednu věc jednou nesnášet a podruhé vyzdvihovat do nebes? A to ne že bych změnil názor, já to dělám obojí najednou! Na čtenáře se s tím raději neobrátím, páč by mi ještě řekli, esi nejsem nějakej divnej (ale klidně to v komentářích řekněte, radši o sobě uslyšim nějakou pomluvu, než abych neslyšel nic; ta samota tady mi očividně leze na mozek).
Ahoj příště?
O čem to vlastně je: dle definice jde o tendenci diváka odpustit jisté odchylky od realističnosti jestliže je něco dostatečně "husté." Do RPG se to překládá tak, že hráči/postavě by mělo projít vše co je dostatečně husté. Problém je v hladině hustoty: kdy přesně je něco dost husté? A kdy už to pomalu přechází do prattchettovského "šance je milion ku jedné, to prostě musí vyjít!"
Na tohle téma bych se dovedl vykecávat dlouho, ale teď zrovna mi jde o jiný aspekt, který má kupodivu co k dočinění s původním využitím "rule of cool" a nastavením této hladiny. Jde o seriál Wolf's Rain, který přestože nijak nerajcuje mojí zvrhlejší stránku patří k mým nejoblíbenějším anime. Pro strhující setting a děj jsem byl ochoten mu velkoryse prominout "gumídkovské" skákačky, které mě jinak u čehokoli, co mám brát vážně, drásají nervy.
A pak jsem si usmyslel, že by se to mohlo líbit i mamce. Ach, jak já se seknul. Při vší své úžasnosti nezvládla první 3 díly (takový pilot) přitáhnout její pozornost, natož jí udržet. Dobře, skousla skutečnost že je to anime, ale to skákání jí zničilo.
A teď zpátky k RPG: hrdina skočí 10 metrů a v letu usekne drakovi hlavu. Je to husté? SAKRA JO! Kdo hrál Dragon Age a netetelil se blahem nad scénama kde hrdina popravoval ogry je sám ogr (bych řekl, ale nechci urazit nikoho nad 173 cm.)
Ze zmatenosti článku jasně vidíte, jakému vnitřnímu konfliktu čelím: jak můžu jednu věc jednou nesnášet a podruhé vyzdvihovat do nebes? A to ne že bych změnil názor, já to dělám obojí najednou! Na čtenáře se s tím raději neobrátím, páč by mi ještě řekli, esi nejsem nějakej divnej (ale klidně to v komentářích řekněte, radši o sobě uslyšim nějakou pomluvu, než abych neslyšel nic; ta samota tady mi očividně leze na mozek).
Ahoj příště?
středa 5. října 2011
Jace, Chandra-Stalker
Nedávno jsem dostal od kamaráda práci udělat design plakátu Magic: the Gathering. Ještě než jsem dostal oficiální podklady jsem si začal hrát s těmi, co jsem postahoval po netu. Teď plakát měl být A3ka v rozlišení 300 DPI, takže děsná kráva. Zatímco jsem prolínal dva obrázky, viděl jsem vždycky nějaký malý procento plochy. Nicméně jsem po pár hodinách piplání skončil, zazoomoval obrázek Fit On Screen a chcípnul smíchy.
Originál jsem bohužel omylem smazal, ale vypadalo to nějak takhle:
Jace: *povolává magický vítr co zvedá Chandře sukni*
Chandra: "Pracky pryč, úchyláku, nebo o ně přijdeš!"
Co dodat... Původní obrázek byl lepší. Vždy když pracujete v obrovském rozlišení se často koukejte na kompletní náhled. A nekoukejte pod sukni pyromancerkám.
Původní obrázky namaloval Aleksi Briclot.
Originál jsem bohužel omylem smazal, ale vypadalo to nějak takhle:
Jace: *povolává magický vítr co zvedá Chandře sukni*
Chandra: "Pracky pryč, úchyláku, nebo o ně přijdeš!"
Co dodat... Původní obrázek byl lepší. Vždy když pracujete v obrovském rozlišení se často koukejte na kompletní náhled. A nekoukejte pod sukni pyromancerkám.
Původní obrázky namaloval Aleksi Briclot.
pondělí 3. října 2011
Kolo na dráze
Tenhle víkend jsem poprvé v životě vyrazil s kolem mimo rodný okres. A to docela daleko - na příznačně pojmenovanou Dálavu, chatu asi 15 kilometrů od nádraží Kaplice. Které je od mého bydliště vzdáleno nějakých 300 km. Takže bylo jasné, že musím zvolit nějakou dopravu co nezávisí na mých vlastních silách. A vzhledem k absenci dálkových cyklobusů padla volba na vlak.
Teď mým jediným vodítkem byl tento článek ČD, který je... inu, mírně reklamní.
Ale základy se tam dočtete. Já je tady jenom trochu rozpitvám:
Spoluzavazadlo, nebo úschova během přepravy?
Záleží na tom, jakým vlakem kam jedete. Lokálka-motoráček je jasná volba, tady možnost ÚBP ani není. Klasické vagonové osobní vlaky bývají veselejší. Jako spoluzavazadlo smíte kolo přepravovat těsně za lokomotivou nebo úplně vzadu, aby se mezi vagony dalo volně přecházet. Ony s tím ne-kupéčkové vagony i počítají a mají na jednom konci, tam co není záchodek, prostor pro cyklisty, kočárkaře a jiné borce na kolech. Moje veselá zkušenost byla, že tyto prostory byly "uvnitř" vlaku a předpisů dbalý já stál půl hodiny s kolem před záchodkem.
V rychlících definitivně jděte po úschově během přepravy, za 10 Kč/den navíc vám odpadne tuna starostí. Zatímco nakládání kola na vesnickém nádraží do klasického vagonu (kde navíc není místo) je výkon hodný olympionika, v přepravním vagonu vám pomůže průvodčí, vy mu řeknete kam to bude, ukážete papír a jdete si v klidu sednout.
Nějaké další tipy?
Spousta:
1) Balte se nejen lehce, ale i kompaktně. Myslete na to, že se uzoučkými dvířky vagónu budete muset většinou prorvat kolo, vy a bágl zároveň. Mně se to povedlo jakousi magií. Ven to jde kupodivu mnohem hůř než dovnitř, doporučuji nechat vystoupit ostatní cestující a dostat z vagonu nejdřív kolo a potom bágl.
2) Dávejte pozor na značení přepravy. Zejména mezinárodní vlaky mají oblíbenou povinnou rezervaci (tak, paní průvodčí, zapsal jsem to nejen za své uši, ale i na blog.) Což znamená, že můžete být za 5 minut do odjezdu hnáni z nástupiště do haly koupit místenku pro kolo za 15 Kč, přestože jedete jednu hloupou zastávku. Inu, byl jsem poučen.
3) Kolo udržujte čisté. Průvodčí chodí v uniformách, které se určitě děsně špatně perou a nic je nepotěší míň než zaflákaný horskáč se kterým se musejí tahat do vagonu a věšet ho na přepravní hák. Moje crosska byla po 10 kilometrech šlapání po E55ce (a dvou přejezdech potoka, protože jsem pokaždý zapomněl na ten most) jen maličko zaprášená a minimálně pánové průvodčí jí brali i předávali s radostí.
Teď mým jediným vodítkem byl tento článek ČD, který je... inu, mírně reklamní.
Ale základy se tam dočtete. Já je tady jenom trochu rozpitvám:
Spoluzavazadlo, nebo úschova během přepravy?
Záleží na tom, jakým vlakem kam jedete. Lokálka-motoráček je jasná volba, tady možnost ÚBP ani není. Klasické vagonové osobní vlaky bývají veselejší. Jako spoluzavazadlo smíte kolo přepravovat těsně za lokomotivou nebo úplně vzadu, aby se mezi vagony dalo volně přecházet. Ony s tím ne-kupéčkové vagony i počítají a mají na jednom konci, tam co není záchodek, prostor pro cyklisty, kočárkaře a jiné borce na kolech. Moje veselá zkušenost byla, že tyto prostory byly "uvnitř" vlaku a předpisů dbalý já stál půl hodiny s kolem před záchodkem.
V rychlících definitivně jděte po úschově během přepravy, za 10 Kč/den navíc vám odpadne tuna starostí. Zatímco nakládání kola na vesnickém nádraží do klasického vagonu (kde navíc není místo) je výkon hodný olympionika, v přepravním vagonu vám pomůže průvodčí, vy mu řeknete kam to bude, ukážete papír a jdete si v klidu sednout.
Nějaké další tipy?
Spousta:
1) Balte se nejen lehce, ale i kompaktně. Myslete na to, že se uzoučkými dvířky vagónu budete muset většinou prorvat kolo, vy a bágl zároveň. Mně se to povedlo jakousi magií. Ven to jde kupodivu mnohem hůř než dovnitř, doporučuji nechat vystoupit ostatní cestující a dostat z vagonu nejdřív kolo a potom bágl.
2) Dávejte pozor na značení přepravy. Zejména mezinárodní vlaky mají oblíbenou povinnou rezervaci (tak, paní průvodčí, zapsal jsem to nejen za své uši, ale i na blog.) Což znamená, že můžete být za 5 minut do odjezdu hnáni z nástupiště do haly koupit místenku pro kolo za 15 Kč, přestože jedete jednu hloupou zastávku. Inu, byl jsem poučen.
3) Kolo udržujte čisté. Průvodčí chodí v uniformách, které se určitě děsně špatně perou a nic je nepotěší míň než zaflákaný horskáč se kterým se musejí tahat do vagonu a věšet ho na přepravní hák. Moje crosska byla po 10 kilometrech šlapání po E55ce (a dvou přejezdech potoka, protože jsem pokaždý zapomněl na ten most) jen maličko zaprášená a minimálně pánové průvodčí jí brali i předávali s radostí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)